Kanalizaci zneužívají podvodníci
Pražské vodovody a kanalizace musí mnohem více kontrolovat. (Autor: Pavel Wellner, Lidové Noviny) Praha 6. března 2006 | 9:39 Vodohospodáři řeší v metropoli poměrně nový druh podvádění. Zatímco dříve okrádali správce vodovodní sítě hlavně šetřiví odběratelé vody, kteří obešli vodoměr a za spotřebovanou vodu neplatili, dnes chtějí někteří majitelé domů ušetřit i na odpadních vodách. Na Zlínsku chybí peníze na kanalizace V částech Prahy netekla voda Jen za první dva měsíce tohoto roku odhalili pracovníci Pražských vodovodů a kanalizací (PVK) téměř šedesát případů, ve kterých se domácnosti nebo podnikatelé chtěli nelegálně zbavit odpadních vod. Případů nepovoleného napojení na vodovod bylo jen třináct. Za celý loňský rok to přitom bylo 204 případů černého vypouštění odpadů a 114 nepovolených odběrů. „V tomto roce jsme začali mnohem více kontrolovat. Úspěšně také spolupracujeme s městskými částmi,“ komentuje zvýšený počet případů Marcela Dvořáková, mluvčí PVK. Obyvatele a vlastníky nemovitostí, kteří mají technické předpoklady pro napojení, a přesto odbor výstavby o povolení kanalizační přípojky nepožádali, vyzývají dopisy, aby tak neprodleně učinili. „Ve vytipování nám pomáhají úřady jednotlivých městský částí,“ vysvětlila mluvčí. Podle ní jde ve většině případů právě o to, že majitel nenahlásí kanalizační přípojku a za odpad neplatí. „Někteří podvodníci měli odpad napojený přímo do revizní šachty,“ podotkla Dvořáková. Problém přitom podle vodohospodářů není jenom v tom, že PVK přijde o peníze. „Také nejsou pod kontrolou vypouštěné vody,“ říká Dvořáková. Správní úřad může podle platných vyhlášek v souvislosti s podnikatelskou činností uložit pokutu až do milionu korun. Fyzické osobě hrozí postih za přestupek. U černých odběrů vody se společnost PVK setkala nejčastěji s neoprávněnou manipulací s vodoměrem nebo s porušením plomby. Vodohospodáři však vypátrali také řadu odboček, které si někteří snaživci protiprávně připojili trubkou ještě před vodoměrem. Kromě až milionové pokuty, kterou hříšníkům ukládá správní úřad, mohou PVK při zjištění černého odběru z veřejného vodovodu přerušit dodávku do té doby, než bude odběr zlegalizován. Podnik v každém zjištěném případě stanoví vlastníkovi náhradu způsobené škody. Pokud vlastník neprokáže datum, od kdy byl napojený načerno, počítá PVK s paušálním obdobím tří let u fyzických osob a čtyř let u právnických subjektů. Podle vyhlášek kalkuluje i škody u neoprávněného vypouštění odpadů. V roce 2004 odhalili vodohospodáři 228 protiprávních vypouštění odpadů. Jakub Mračno, Lidové Noviny Zdroj:
Lidové noviny
Kanalizace je v Praze již 100 let
PRAHA 22. června 2006 | 11:39 Pražané si již příští týden připomenou kulaté výročí novodobého kanalizačního systému pro Prahu. Uplyne totiž přesně 100 let od zahájení provozu tohoto unikátního a životně důležitého technického díla, ukrytého hluboko pod zemí, jehož nejdůležitější součástí byla čistírna odpadních vod v Bubenči. Znečištění Labe bude stát chemičku 2 miliony Praha se tak mezi prvními evropskými městy stala moderní aglomerací bez nepříjemných zápachů a splašků v ulicích či ve Vltavě. „Stavba pražského kanalizačního systému je svou náročností a rozsahem srovnatelná s výstavbou metra,“ říká Jan Palas, ředitel Ekotechnického muzea, které sídlí v původní bubenečské čistírně. Historie spletité sítě pražských kanálů a stok sahá až do konce 18. století. V roce 1784 byly původně samostatné pražské obce Staré Město, Nové Město, Malá Strana a Hradčany sloučeny v jednu obec, a vznikla tak první myšlenka na systematickou stavbu kanálů v hlavních pražských ulicích. „Klíčovým rokem pro výstavbu pražské kanalizace byl rok 1893,“ říká Jaroslav Jásek vedoucí oddělení archivu a muzea Pražských vodovodů a kanalizací. Anglický inženýr sir William Heerlein Lindley, odborník a stavitel moderních evropských kanalizačních a vodárenských zařízení, aplikoval své zkušenosti z budování novodobých kanalizačních staveb po celé Evropě i v české metropoli. „Projekt zahrnoval nejen návrh na desítky kilometrů stok a kanálů, které většinou fungují dodnes, ale také výstavbu kanalizační čistírny v Bubenči,“ připomíná Jaroslav Jásek. Ta byla spuštěna 27. června 1906. Čistírna pracovala nepřetržitě až do roku 1967. V dubnu 1991 byl objekt prohlášen za kulturní památku a v této unikátní technické stavbě nyní sídlí Ekotechnické muzeum. Toto dílo, spolu s moderním vodovodem, přispělo k tomu, že se Praha na počátku minulého století stala jedním z nejlépe hygienicky vybavených měst v Evropě. Současná čistírna odpadních vod na Císařském ostrově již dosluhuje. Záměry města na její rekonstrukci ale budí vášně. Město prosadilo aktuální projekt, který je terčem kritiky. „V rozporu s rozhodnutím EIA má čistička nyní vyrůst nad povrchem. To znamená, že na ose výhledu na Hradčany a Trojský zámek vyroste šest dvacetimetrových betonových věží,“ říká Monika Maurerová ze sdružení Tři duby, které s magistrátem o záměru jedná. Podle ní je hotová asi tři roky stará varianta, která prostor ostrova nezničí a navíc počítá i s kaly. VERONIKA SLÁDKOVÁ, JAKUB MRAČNO, Lidové Noviny Zdroj:
Lidové noviny
Krátce po požití filtrované vody museli všichni zúčastnění vyhledat toaletu. Později pak i lékaře.
Bez sebedůvěry se vynálezci neobejdou, ovšem samospasitelná také není. Přesvědčil se o tom Novozélanďan Russel Kelly, který vyvinul příruční zařízení na výrobu pitné vody ze splašků. Byl natolik přesvědčen o dokonalé funkčnosti svého přístroje, že přesvědčil čtyři reportéry místních médií, aby spolu s ním v praxi vynález otestovali. 3.11. 2006 15:43 WELLINGTON – Za dohledu novinářů nabral z kanalizace vodu, pročistil ji podle svých představ důkladně v zařízení, které bylo možné nosit na zádech, a před zraky všech ji vypil. Reportéři nedokázali zůstat nad věcí. Dali se přesvědčit vynálezcovým nadšením a výmluvností, a protože voda vyšla ze zařízení křišťálově čistá, napili se také. Výsledek však rozhodně neodpovídal očekávání. Všichni začali brzy prudce zvracet, dostali nezadržitelný průjem a skončili v nemocnici. Jediným optimistou věřícím nadále v naprostou funkčnost vynálezu, který chtěl Kelly prodávat především v chudých zemích třetího světa, zůstala už jen jeho manželka. „Zařízení je určitě naprosto v pořádku. Snad si můj muž jen zapomněl umýt ruce,“ řekla místnímu deníku The Press v Christchurchi. Zdroj:
Novinky, ČTK rozhovor
